OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před pár lety metalovou scénu výrazně ovlivnil trend „návratu ke kořenům“ a metal ve své tradiční podobě z osmdesátých let prodělal hotové znovuzrození. Tento pozoruhodný úkaz probudil k životu nejen desítky let spící relikvie, ale pomohl na výsluní i mladým kapelám, které se k odkazu starých klasiků v džískách s nášivkami hrdě hlásí. Mezi tyto nové kapely patří i Američané BONDED BY BLOOD, kteří si jako svůj obor zvolili tradiční thrash metal, a snaží se již několik let dostat na úroveň starých mistrů. Jejich tvorba působí na jednu stranu sympaticky, ale na druhou vás občas donutí zakroutit hlavou, jestli to opravdu myslí vážně.
BONDED BY BLOOD se na „Exiled To Earth“ pohybují většinou vyšší rychlostí, mají skvělý hutný zvuk a deska obsahuje hromadu výrazných, opravdu thrashových riffů a sól. Kytarám jistí záda úderně a s jistotou zahrané bicí a celé album vypadá na první poslech celkem zajímavě. Bohužel však žádná senzace se nekoná. Velmi brzy zjistíte, že většina skladeb má sice slušný rozjezd, ale nejdéle do minuty kapela sklouzne vždy ke stejnému modelu thrash metalového „headbangingu“. Skladby nepostrádají odpich, je z nich cítit nadšení, ale chybí jim něco jako vývoj, gradace nebo alespoň častější změny tempa. Kapela se snaží být až příliš ortodoxně thrash metalová a v tom je její problém. Kytaristé točí dokola stále stejné motivy, které jsou sice zahrané parádně, ale jednotlivé skladby je velmi těžké od sebe rozeznat. K úspěchu jsou třeba nápady, melodie, výrazné momenty, které by album oživily, a ty budete na albu „Exiled To Earth“ hledat jen stěží.
BONDED BY BLOOD díky svému přímočarému přístupu připomínají trochu staré ANTHRAX, D.R.I., je tu jistá podobnost s rychlejšími kusy od OVERKILL, EXODUS (od kterých si vypůjčili i svůj název) a v „Desolate Future“ nelze přeslechnout ani notoricky známé SLAYER prvky. Nejvýstižnější přirovnání se mi však jeví k NUCLEAR ASSAULT, zejména kvůli výrazné rytmice a hlavně díky podobnému zpěvu. Jose „Aladdin“ disponuje vcelku vysoko položeným ječákem, který však činí kapele tak trochu „medvědí službu“. Zpěvák totiž volí ve většině skladeb stejné frázování a de facto identickou melodickou linku, což činí nahrávku (mírně řečeno) obtížnou na poslech. Z celého alba stojí za to upozornit pouze na zmiňovanou „Desolate Future“, která díky nepatrným změnám tempa a dlouhému sólu v závěru alespoň nepatrně vyčuhuje.
BONDED BY BLOOD jsou silní především naživo (o čemž mě konec konců přesvědčili i na letošním BA), když mohou svoji jednoduchost vyvážit energií. Ve studiu však, na rozdíl od pódia, samotná energie nestačí a „Exiled To Earth“ tento smutný fakt nepříjemně potvrzuje. Nemohu se ubránit dojmu, že BONDED BY BLOOD si na ten thrash metal pouze hrají a se starými starými thrash metalovými velikány se v žádném případě nemohou měřit. Chybí jim propracovanost, uvěřitelnost a nápady jako důkaz, že kapela ví přesně, co chce svojí hudbou říct.
Pokus o thrash metal v podání mladé kapely, ale není to ono.
5 / 10
Jose "Aladdin" Barrales
- zpěv
Alex Lee
- kytara, zpěv
Juan Juarez
- kytara, zpěv
Jerry Garcia
- basa, zpěv
Carlos Regalado
- bicí
1. 600 A.B. (After The Bomb)
2. Episodes of Aggression
3. Prototype: Death Machine
4. Prison Planet
5. Genetic Encryption
6. Blood Spilled Offerings
7. Exiled To Earth
8. Parasitic Infection
9. Desolate Future
10. Sector 87
11. Cross-Insemination
Exiled To Earth (2010)
Feed The Beast (2008)
Extinguish The Weak (EP) (2007)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Earache Records
Stopáž: 42:08
Produkce: Ralph Patlan
Studio: Highland Recorders Studio
Slabota a hrozný vokál .
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.